R. H. Lawson, Beltsville, USA
VIROVÉ CHOROBY
Lily symptomless virus (LSV):
LSV patří do rodu Carlavirus. Je to celosvětově nejrozšířenější virus lilií. Některé kultivary nereagují na infekci tímto virem zjevnými příznaky, zatímco u jiných způsobuje prosvětlení žilek a výskyt světle zelených proužků na listech. Infikované rostliny špatně rostou, mají menší květy a cibule (Derks, 1995). Jejich řezané lodyhy mají kratší životnost. Hostiteli viru jsou také tulipány a alstroemerie. Virus je přenosný mechanicky (např. šťávou infikovaných rostlin na noži při řezu; pozn. překl.) a mšicemi (Derks, 2002). Některé izoláty viru pocházející z alstroemerií mohou vyvolat nekrotické skvrny na spodní straně listů po odkvětu rostlin. Přítomnost LSV lze spolehlivě stanovit pomocí ELISA (imunoenzymatická metoda založená na reakci specifických protilátek s virem a následné barevné enzymatické reakci; pozn. překl.) v listech lilií od počátku kvetení až do 3 týdnů po něm (Derks and Vink-Van den Abeele, 1980). Ještě citlivější je detekce v cibulích lilií (asijských hybridů) skladovaných 2-3 týdny při 0 °C po vyjmutí z půdy (Van Schadewijk, 1986). Také nepřímá imunologická metoda dot-blot na nitrocelulosové membráně spolehlivě detekuje LSV (Hsu et al., 1995). Podstatně citlivější je však molekulárně biologická metoda PCR využívající specifických primerů navržených na základě známých sekvencí virové RNA (Derks et al., 2002).
Cucumber mosaic virus (CMV):
CMV patří do rodu Cucumovirus a vyskytuje se na celém světě. Tento virus má velice široký okruh hostitelských rostlin (všechny plodové zeleniny, brambor, fazol, hrách a mnoho plevelných rostlin; pozn. překl.). Na listech infikovaných lilií způsobuje různé příznaky, jako jsou prosvětlení žilek a světlé skvrny, ze kterých se mohou vyvinout šedé nebo hnědé nekrotické skvrny (Derks, 1995). U některých infikovaných kultivarů se může objevit změna barvy květu. Na rostlinách L. longiflorum mohou být příznaky sotva patrné, ale v přítomnosti LSV bývají silné. Přítomnost CMV lze stanovit v listech a cibulích lilií stejně jako v případě LSV pomocí ELISA nebo PCR. Srovnání spolehlivosti obou metod je 81.1 % pozitivních výsledků pomocí PCR oproti 18.2 % metodou ELISA (Niimi et al., 2003). CMV je snadno přenosný mechanicky a mšicemi (pozn. překl.).
Lily mottle virus (LMoV):
MoV patří do rodu Potyvirus a je to virus v liliích hodně rozšířený. Způsobuje mírnou žlutou skvrnitost a bývá doprovázen kroucením listů (Derks, 1993). Na šupinách cibulí mohou být patrné hnědé nekrotické skvrny nebo kroužky (Derks, 1976). Infikované rostliny mohou mít zvýšenou nekrózu listů, pokud jsou zároveň infikovány LSV. Pokud jsou lilie infikovány brzy po vyrašení, žloutnutí a nekrózy listů bývají výraznější. LMoV je přenosný také na tulipány (Alper et al., 1982; Dekker et al., 1993). Přítomnost viru lze spolehlivě stanovit pomocí ELISA ze vzorků listů odebraných během kvetení nebo do 3 týdnů po něm. Nejspolehlivější výsledky poskytovaly vzorky cibulí asijských hybridů, které byly po vyjmutí z půdy před testem skladovány 2-3 týdny při 0-2 °C (Van Schadewijk, 1986). Cibule L.longiflorum vyžadují po vyjmutí skladování 2-3 týdny při 20 °C pod dodatečným osvětlením před testy na přítomnost LSV a LMoV (Derks, 1995). V cibulích orientálních hybridů se po podobné proceduře nedaří LMoV detekovat. Virus v nich lze stanovit pouze pomocí PCR (Dekker, 1993). LMoV byl dříve považován za kmen TBV infikující lilie (Dekker et al., 1993; Derks et al., 1994). V Japonsku způsobují virové choroby lilií pěstitelům těžké ztráty. Nejčetnější je zde LMoV (90 %), následován CMV a LSV (každý 31 %) (Kominato et al., 2008). Byl zde nalezen i mírně virulentní kmen LMoV, který by mohl pomoci v křížové ochraně lilií před silně virulentním kmenem LMoV. (Virus je přenosný mechanicky a mšicemi (pozn. překl.).
Lily X virus (LXV):
LXV patří do rodu Potexvirus a je to virus nevyvolávající na většině kultivarů lilií žádné příznaky (Derks, 1995). Pokud se nějaké objeví, mohou to být světlé skvrny na listech někdy doprovázené hnědými nekrotickými lézemi. Přítomnost LXV zvyšuje intenzitu příznaků LSV (Stone, 1980). Tento virus se na liliích vyskytuje vzácně. Je velmi snadno přenosný mechanicky šťávou z infikovaných rostlin. Může být přenesen i na další druhy rostlin, jako jsou např. fazol, jetel, merlík, petúnie, rajče a tabák (Stone, 1980). LXV se nešíří rychle a jeho přenašeč není znám. Přítomnost LXV se určuje v listech a cibulích lilií pomocí ELISA metodicky stejně jako LSV.
Plantago asiatica mosaic virus (PlAMV):
PlAMV patří do rodu Potexvirus a může infikovat širokou škálu rostlinných druhů, na kterých vyvolává rozmanité příznaky včetně nekróz. V Japonsku byl izolován z Lilium maximowiczii ‘Regal‘ nový kmen tohoto viru (Ozeki et al., 2006). PlAMV byl nedávno zjištěn také v Nizozemí, kde byl poprvé nalezen ve skleníkové kultuře lilií k řezu a následně i v polní produkci cibulí (Plant Protection Service of the Netherlands, July, 2010). Během zimy virus vyvolává na infikovaných listech lilií závažné nekrózy, zatímco v létě jsou příznaky mírnější. Příznaky se poprvé objevují na konci vegetačního růstu rezavou změnou barvy žilek na spodní straně listů. Později vystupují nekrotizující žilky na vrchní straně listů (Ozeki et al., 2006). PlAMV infikuje také některé druhy merlíků a tabáků. Virus se přenáší mechanicky, ale není přenosný pomocí přenašečů. Metody detekce viru a jeho vymýcení jsou v současnosti předmětem nizozemského výzkumu.
PŘENOSY VIRŮ HMYZEM
Tři nejdůležitější viry lilií: LSV, CMV a LMoV jsou neperzistentně přenosné mšicemi (neperzistentní přenos viru je umožněn krátkodobým zachycením virových částic na styletu mšice, zatímco opři perzistentním přenosu dochází k proniknutí virových částic do hemolymfy mšice a pozdějšímu přenosu viru do vysávané rostliny se slinami mšice – pozn. překl.). LSV je přenášen mnoha druhy mšic ( Myzus persicae, Macrosephum euphorbiae, Aphis gossypii, A. fabae a Aulacorthum solani) (Mowat and Stefanac, 1974; Derks and Asjes, 1975). LMoV přenáší mšice Aphis gossypii, Myzus persicae a Microsiphum solanifolii. Šíření těchto virů závisí na populaci přenašečů a kultivarech lilií. Jeho rychlost se v polní kultuře liší rok od roku (Asjes, 2000) a může být omezena postřikem rostlin minerálními oleji (Asjes, 1991; Asjes et al., 1996). Tyto postřiky mohou být míchány s fungicidy proti botrytidě a syntetickými pyrethroidy proti mšicím (Asjes, 2000). Obsah minerálních olejů v postřiku může být snížen na 50 %, pokud je přidán pyrethroid (ten má nejen letální, ale i repelentní účinek; pozn. překl.). Četnost postřiků závisí na roční době a růstové fázi lilií. Pro názornost účinnosti postřiků lze uvést, že pokud počáteční infekce nepřekročila 10 % rostlin, postřiky mohou omezit šíření virů mšicemi o 85-90 %. Další možností omezení šíření virů je pěstování rostlin v izolaci pod sítěmi.
EPPO CERTIFIKACE NA VIRY A HÁĎÁTKA
EPPO (European and Mediterranean Plant Protection Organization) stanovila normy pro pěstování certifikovaných patogen-testovaných lilií (OEPP/EPPO, 2002). Směrnice stanoví, že certifikovaný rostlinný materiál pro export by měl splňovat karanténní nařízení importující země. Materiál pocházející ze zemí mimo EPPO by měl být zkontrolován, a pokud je to přiměřené, testován v karanténě na všechny v EPPO karanténní choroby a škůdce, kteří se přirozeně vyskytují v exportující zemi. Všechny rostliny určené jako výchozí materiál pro množení by měly být jednotlivě každý rok testovány na přítomnost LSV, CMV a LMoV. Pokud přítomnost LMoV překročí 1 %, certifikace by měla být odmítnuta a všechny rostliny by měly být zničeny. Háďátky přenosné Arabis mosaic virus (ArMV) a TRV se běžně nevyskytují a jsou proto vyloučeny z certifikační procedury. Testy na přítomnost virů jsou prováděny pomocí ELISA. Pokud se vyskytnou háďátka, je nařízeno ošetření v horké vodě. Podmínky pro růst, udržování a požadavky na testování množitelského materiálu jsou specifikovány v normách. Cibule jsou množeny z matečního materiálu šupinováním ve skleníku. Z dceřiných rostlin jsou náhodně vybírány vzorky, které jsou testovány na přítomnost LSV a LMoV. Testy na LMoV by měly být negativní a LSV by nemělo přesáhnout 1 %, jinak by měla být certifikace zamítnuta a šarže rostlin, odkud pocházel vzorek, by měla být okamžitě zničena. Další růst dceřiných cibulek probíhá na poli. Množení by se mělo zastavit, pokud testy ukážou nárůst infekce LSV přes 10 % a LMoV přes 1 %. Pro testy přítomnosti LSV, CMV, LMoV a LVX se využívá ELISA a k detekci LSV, LVX a CMV často také elektronová mikroskopie. Háďátka se v liliových cibulích ničí zvýšením teploty uvnitř cibulí na 41 °C po dobu 2 hodin. Teplotní režim má zásadní význam a odchylky by neměly překročit ±1 °C. Aby se předešlo zničení cibulí, doporučuje se předehřátí cibulí na 25 °C po dobu 1-2 týdnů.
PRODUKCE BEZVIRÓZNÍCH LILIÍ
Bezvirózní asijské hybridy byly získány z tkáňových kultur z pletiv pocházejících z vnitřních šupin cibulí lilií infikovaných jak LSV, tak LMoV (Allen, 1974). Ozdravení šupin L. longiflorum od LSV a TBV z infikovaných cibulí bylo dosaženo použitím Virazolu (virostatikum; pozn. překl.) (Blom-Barnhoorn and Van Aartrijk, 1985). Virazol však nebyl účinný na odvirování asijského hybridu ‘Enchantment‘. Množení tohoto kultivaru z tkáňových kultur bez použití Virazolu vedlo dokonce k vyššímu podílu bezvirózních rostlin. Virazol výrazně snížil titr LSV (nejvyšší ředění, detekční limit; pozn. překl.) v meristémových kulturách z pletiv růstových špiček, ale nebyl účinný proti LMoV (Cohen et al., 1985). Když byly pacibulky s nízkým titrem LSV přemístěny z počáteční teploty 25 °C v přítomnosti Virazolu do růstové teploty 30 °C, zůstala koncentrace viru nízká. V Japonsku získali bezvirózní cibule kombinovaným účinkem zvýšených teplot (Xu and Niimi, 1999) a tvorby kalusu (závalu) (Xu et al., 2000). Tvorbou kalusu a následným vznikem pacibulek z prašníkové kultury rostlin původně infikovaných LSV, CMV a TBV získali bezvirózní rostliny hybridu ‘Enchantment’ (Niimi et al., 2001). Všechny regenerované rostliny byly diploidní. Tyto výsledky ukazují použitelnost metody mikropropagace z prašníků jako alternativní metody získávání bezvirózních cibulí.
Choroby lilií 02 Virové choroby
