Lilium speciosum / Zkušenosti s pěstováním na záhoně 1

Lilium speciosum a moje zkušenosti s jejím pěstováním na záhoně - Václav Tyle

Lilium speciosum je klenot mezi liliemi, a to jak svým exotickým květem, tak i jemnou vůní. Je poměrně odolná při správném dodržení základních pěstebních podmínek. Základem všeho úspěchu při pěstování je naprosto zdravý výsadbový materiál. Sázení viditelně nemocných cibulí vede k nezdaru.


Nejdříve, jak tato lilie vypadá. Cibule je kulatá, běložlutá až světle červenohnědá. Lodyha roste přímo nebo je obloukovitě prohnutá, listy jsou široce kopinaté. Květy jsou na dlouhých stopkách, jsou bělorůžové barvy, tečkované, tepaly turbanovitě dozadu silně zahnuté, na okrajích zvlněné. Tyčinky jsou silně vyhnuté a jsou zakončeny barevnými prašníky. Lodyhy 70 - 90 cm vysoké (ale i více) nesou 5 - 7 květů, které jemně voní. Viděl jsem však rostliny rostoucí 8 - 10 let na stanovišti a ty dosahovaly až 2 m a měly na lodyze až 30 květů. Rostlina má dvojí kořenový systém, a to bazální na cibuli a lodyžní. Domovem této lilie jsou japonské ostrovy a Čína, kde rostou volně v trávě na plném slunci, přičemž stín jim dělají různé nižší keře, takže slunce nemůže vypalovat lodyžní kořeny. Půdu vyžaduje mírně kyselou, propustnou, s příměsí rašeliny a bukové listovky, s dostatečnou drenáží. Doba kvetení je v srpnu a září.

Protože tato lilie pozdě kvete, je doba pro uzrání semen ve volné půdě velmi krátká. Podaří-li se však u rychlených cibulí, že dozrají semena a vysejeme-li je v časném podzimu, tak nám příštím rokem jednotně vzejdou. Podzimní výsev je nutný, protože Lilium speciosum patří do skupiny hypogeicky klíčících druhů. Tato lilie se rozmnožuje lépe vegetativním způsobem, jako je dělení zmnožené mateřské cibule, lodyžní cibulky a šupinování. Cibule se sází podle velikosti do dostatečné hloubky, ale ne hlouběji než 15 cm. Po čtyřech letech, ale i později, se mohou cibule vyjmout, rozdělit a přesadit na jiné vhodné místo. Cibule L. speciosum jsou poměrně mrazuvzdorné.

Důležité variety jsou: L. speciosum roseum – jemně bělorůžová s jemným červeným tečkováním. L. speciosum rubrum – intenzívněji zbarvená, tečky tmavěji červené, květ hodně zvlněný. L. speciosum album – čistě bílá se žlutými prašníky, tepaly na okrajích silně zvlněné. L. speciosum kraetzeri – bílá s centrálním zeleným proužkem na tepalech a oranžově hnědým pylem. Další variety jsou velmi podobné uvedeným. Rostliny z výsevů jsou velmi variabilní a je potom značně obtížné je správně zařadit.

Všechny tyto lilie jsem pěstoval s dobrými výsledky na své zahradě po deset let v domnění, že mě nemůže už nic překvapit, ale najednou přišel čas a !

A nyní, přátelé, jak jsem začal pěstovat L. speciosum já před deseti lety. Začal jsem asi s devíti cibulemi na volném záhoně, kde jsem vyhloubil větší jamku, na dno dal trochu písku, cibuli zasypal půdou smíchanou s rašelinou a snil jsem o krásných lodyhách obsypaných voňavými květy. Ach, to bude parády a chlubení u mích přátel! V příštím roce mi rostliny vylézaly jako by se bály ukázat svoji krásu. Ale přece jsem měl na dvou rostlinách po jednom květu. Nějak se mi to nelíbilo. Řekl jsem si, že musí nejdříve dobře zakořenit. Jenže druhý rok jsem místo osmi lodyh a očekávaných přírůstků měl na záhoně jen pět lodyh a nijak zvláštní květy, kterých bylo o dva více. Jeden přítel mi řekl, že prý cibule ,,spí“ a další rok že už krásně pokvetou. Třetím rokem mi vyrostli dvě lodyhy a zase slaboučké. Ostatní asi ,,spaly“ tvrdým spánkem. A to musím podotknout, že jsem dobře hnojil, zaléval i ošetřoval. Ale žádné krásy jsem se nedočkal.
V té době jsem už začínal nabývat vlastní zkušenosti a začal jsem z jiné strany, Nejdříve jsem sehnal zdravý materiál a našupinoval asi 110 šupin odebraných v době kvetení. Pak jsem si zhotovil 6 m dlouhý a 120 cm široký záhon s vyvýšenou betonovou obrubou asi 50 cm vysokou, abych mohl na zimu záhon zakrýt. Do hloubky 50 cm jsem vybral půdu, na dno navezl škváru (25 cm), a na ní dal 5 cm písku. Namíchal jsem 1 díl půdy, 2 díly písku (říčního), 3 díly rašeliny a 3 díly bukové listovky. Vše jsem promíchal a dal na záhon. Pak jsem provedl dezinfekci půdy Nematinem. Na 1 m čtvereční jsem dal 10 l vody se 120 ccm Nematinu. Za šest týdnů jsem půdu provzdušnil a po dalším týdnu jsem do záhonu zamíchal 1 kg cereritu. Potom jsem začal sázet cibule L. speciosum různých velikostí, ale i šupiny s cibulkami, které mi narostli za rok do průměru 1 cm. Vše jsem sázel v polovině září a cibulky mi za pěkného počasí do zimy dobře zakořenily. Když napadl sníh, zakryl jsem záhon okny. Koncem března jsem okna sejmul, půdu provzdušnil a celý záhon jsem posypal drobně nasekaným suchým kravincem. To bylo moje hnojení na celý rok! Pochopitelně jsem dělal jednou za tři týdny chemickou ochranu rostlin s přídavkem listového hnojiva (Anthio – Topsin – Vegaflor). Ochranné přípravky je nutno střídat. Začátkem května stříkám proti vrtalkám (moucha liliová) přípravkem BI 58 třikrát po 10 dnech. Tento ochranný postřik provádím u všech lilií. Je nutné se také zmínit o jedné věci, i když možná nebudou někteří pěstitelé souhlasit. Dvakrát za vegetační období zalévám L. speciosum i ostatní lilie vápenatým mlékem (10 l vody na 2 velké lžíce vápence) a nikdy jsem nepozoroval nějaké škodlivé účinky. Řekl bych, že naopak. Je velký rozdíl, rostou-li vápnostřezné lilie trvale ve vápenité půdě, nebo dostávají-li vápno nárazově jednou nebo dvakrát za vegetaci. Ještě bych chtěl podotknout, že neponechávám na mladých rostlinách u všech mých lilií první poupata. Vždy je ulámu, prospěje to růstu cibulí. Kdo z mých přátel přišel na moji zahradu a viděl porost 250 rostlin L. speciosum kvést, podivoval se té nádheře, a hlavně jejich zdravému růstu. Přesazoval jsem je vždy za tři roky. Půdu jsem znova dezinfikoval, pohnojil cereritem a sázel malé cibulky. Na jaře jsem rozhodil zase suchý kravinec. Rostli stále dobře, jak se lidově říká jako plevel. Myslel jsem si, že mě nemůže nic postihnout, až jednou……

Po mé autorské výstavě v Roudnici nad Labem v r. 1984 jsem zase celý porost přesazoval, ale poněkud později. Dezinfekce se také protáhla vinou špatného počasí a já jsem začal s výsadbou malých cibulek začátkem listopadu. Pak přišly v lednu velké holomrazy, v únoru druhá vlna a já pak marně na jaře čekal, kdy moji miláčkové vylezou. Z 250 cibulí mi vzešly pouze čtyři lilie a ostatní mi zmrzly. Atak, když už si člověk myslí, že vše ovládá dokonale, spadne zase dolů na zem a začíná opět od začátku jako před10 lety.
Shrnuji neúspěch zaviněné vlastní vinou : pozdí výsadba, vůbec žádné zakrytí rašelinou nebo listím a vleklé mrazy. A proto, přátelé než pozdní výsadbu lilií, tak je lépe cibule uschovat v rašelině při teplotě kolem 0 °C a vysazovat až na jaře, zvláště pak semenáčky! Dovedu se ke svým chybám přiznat, abyste si, přátelé, z toho vzali ponaučení pro sebe a nedopadli jako já.
Slovo předsedy Martagonu V. Nováka k článku. A dále co říká odborná literatura o Lilium speciosum. Kniha, LILIE – Průvodce pro šlechtitele a sběratele, E. A. McRae.

Po přečtení článku bych jenom dodal, co mě napadlo, a to, jak vždy končil Václav své příspěvky slovy ve smyslu. Vše zapsal, jak viděl a prožil Václav Tyle. My můžeme jen vzpomenout na známého liliáře a poděkovat za článek, který se dobře čte.
Lilium speciosum (Thunberg 1794) Speciosum znamená ,,okázalý, brilantní, nádherný“. Domovem je v Šikoku a Kjúšú v jižním Japonsku, na Tchajwanu a v čínských provinciích An-chuej, Ťiang-si, Če-t'iang, Chu-nan,a Kuang-si. Roste ve vlhkých lesích a na svazích až do 1000 m nadmořské výšky.

Tuto kouzelnou lilii přivezl z Japonska do Evropy Philipp Franz von Siebold v roce 1830. Uvádí se také ještě jedna varieta mimo zmíněné v předešlém článku, a tou je. Varieta gloroosoides (Baker 1880) má výrazně stočené tepaly a rovněž zvlnění okrajů je výrazné, ve vybarvení má více šarlatové barvy, barva je soustředěna na spodní čtvrtinu (u báze) tepalů. Je to velmi jemná, vzácná, ale žádaná forma z Číny. Leslie Woodriff použil selekci z této variety Twinkle k hybridizaci.
Šlechtitelé použili L. speciosum a L. auratum k dosažení největších triumfů ve šlechtitelství. Byla také křížena s L. alexandrae, L.henryi, L.japonicum, L.nobilissimum, a L. rubellum.
Kříženec L.speciosum a L.henryi, získaný Lesliem Woodriffem, byl nazván 'BLACK BEAUTY'. Podobný hybrid byl později získán v
Japonsku z křížením 'SHIKAYAMA' (hybrid L.speciosum) a L. henryi. Peter Schenk získal krásný klon křížením L.speciosum s L. nobilissimum. Wilbert Ronald získal zkřížením L. speciosum s růžovou čínskou trubkou 'DAMSON' velkokvětý karmínový hybrid, s čistě bílými okraji petalů a nazval jej 'STARBURST SENSATION'.

Zdroj: Liliářská ročenka č.5 vydaná v roce 1987

Na závěr jeden zajímavý odstavec z Liliářské ročenky (1983), z článku Botanické lilie, proč a jak od Dr. Josefa Černohorského. Cituji : Kaempfer byl zřejmě prvý, kdo viděl Lilium speciosum přičemž se uchoval jeho nákres této lilie. Do Evropy ji uvedl dr. von Siebold v roce1830. Poprvé kvetla v botanické zahradě v Gentu. V roce1830 bylo za cibuli L. speciosum nabízeno 2000 franků (Dr. E. H. Krelage, I.Lyli Conference, 1901).