Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Denivky patří mezi velice zajímavé trvalky, které se poslední dobou stávají velice populárními. Jejich květy vykvétají během celého léta, sice vydrží kvést pouze jeden den, ale zase během krátké doby dokáží vytvořit více květních lodyh.

Některé druhy se na zimu zatahují tzn. jsou dormantní (DOR), jiné zůstávají přes zimu zelené - evergríny (EV), jiné jsou zase polodormantní a nazývají se tzv. semievergríny (SEV).

Obecně všechny denivky jsou plně mrazuvzdorné, mají rády slunce, živnou a úrodnou půdu. Zaschlé listy denivek se odstraňují až na jaře, při jejich rašení. Přihnojují se kompostem a cereritem. Přesazují se zhruba po 3 až 5 letech, v době jakmile trsy zhoustnou.

Mohou se pěstovat jako solitéry, lze je také použít do parkových výsadeb.

Vedle odrůd diploidních (DIP) s normální chromozomovou vazbou se v posledních letech začínají objevovat také odrůdy tetraploidní se zdvojenou chromozomovou vazbou, vyznačují se velkými květy a robustním vzrůstem.

Denivky lze dělit:
Podle tvaru na kulovité, hvězdicovité, pavoukovité a plnokvěté.
Podle velikosti květů se člení na miniaturní a velkokvěté, případně intermediální (přechodová skupina).

Většina odrůd na konci opakuje kvetení, tzv. že remontuje (RE).

Většina denivek také příjemně voní.

Jednobarevné, většinou pastelově tónované jsou označovány jako tzv. self. Je-li květ míchaný z více barev mramorovaných, měňavých či melírovaných kombinacích je označován jako tzv. blend. Dvojbarevné odrůdy jsou označovány jako tzv. bicolor, naopak zbarvené ve dvou tónech jedné barvy jsou označovány názvem bitone.

Některé vícebarevné odrůdy mají výrazně zbarvený středový prstenec, jež se nazývá též oko nebo tzv. středová zóna.

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

žlutá,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

světle růžová,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

bílá,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

tmavě růžová,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

světle fialová,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

fialová,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

oranžová,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Barva květů:

červená,

Denivka - Hemerocallis
Čeleď: Xanthorrhoeaceae - žlutokapovité

Latinské botanické jméno je odvozeno z řeckého slova, kde heméra znamená den a kállos krásu, tedy něco jako krása na jediný den.

A přesto právě denivka, jako liliovitá bylina, která netvoří zásobní cibule je jednou z nejrozšířenějších zahradních květin, srovnatelná s kosatci, růžemi nebo mečíky. Existují dokonce specializované zájmové organizace pěstitelů denivek a také zahradnické firmy, jejichž hlavním artiklem jsou právě denivky.

V přírodě roste asi 10 až 15 druhů, nejvíce ve východní Asii, některé snad i ve Středozemí. Ostatní přírodní druhy se dnes již téměř nepěstují, snad s výjimkou japonských druhů Hemerocallis citrina a Hemerocallis minor.

V mnohem větší míře se pěstují zejména zahradní kultivary denivek.

Denivky jsou nenáročné, značně vytrvalé byliny, které zůstávají na místě mnoho let, jež na některých místech dokládají existenci zaniklých vesnic či hřbitovů.

Denivky mají v zemi svazčité kořeny, z nichž vyrůstají přízemní, široce rozložité trsy úzkých žlábkovitých listů. Květy jsou tvořeny šesti okvětními lístky, jsou nálevkovité s poměrně malou životností. Na jednom stvolu může být hned i několik poupat, které se den za dnem rozvíjejí.

Z hlediska pěstování denivky vyžadují slunné stanoviště, hlubší výživné půdy a dostatek místa, aby se dobře rozrostly. Z obecného hlediska platí zásada čím méně se s rostlinami hýbá, tím lépe pak kvetou. 

Denivky se množí dělením trsů.

Denivka - Hemerocallis

Z praktického hlediska lze denivky dělit na:

1) Velkokvěté denivky (odrůdy denivek s květy velkými od 12 do 16 cm a výškou od 0,5 m do 1 m)
2) Pavoukovité denivky (tyto odrůdy mají stočené okvětní lístky, výška se pohybuje o 1 m a výše, květy jsou velké od 17 do 25 cm)
3) Plnokvěté denivky (odrůdy miniaturních či velkokvětých denivek s květy plnými)
4) Miniaturní denivky (odrůdy denivek vysoké do 0,5 m a s květy velkými od 5 do 11 cm)

Pozn. Jednobarevné denivky, většinou pastelově tónované, jsou označovány jako tzv. self, je-li květ míchaný z více barev v měňavých, mramorovaných či melírovaných kombinacích, je označován jako tzv. blend.

Denivka - Hemerocallis

Návod na pěstování denivek:
- denivka nemá hlízu ani cibuli, ale hlíznaté kořeny, vydrží být i nezasazena 3 týdny, částečné zažloutnutí či seschnutí listů není na závadu (před výsadbou však rostliny vyžadují namočit do vody na cca 2 hodiny)
- ideální pro výsadbu denivek je slunné místo, lze je sázet i do polostínu, ale pak rostliny méně kvetou
- záhon pro pěstování by měl být zbaven vytrvalých plevelů a řádně vyhnojen kompostem
- před výsadbou se asi na 1/3 zkrátí dužnaté kořeny což velice dobře podpoří rychlé zakořenění
- důležitá je také hloubka výsadby, sazenice se vysazují tak, aby krček rostliny byl asi 1 až 2 cm pod povrchem zeminy (hlubší výsadba může vést až k úhynu rostliny)
- denivky se vysazují od sebe na vzdálenost až 80 cm
- na pěstování jsou denivky nenáročné, zálivka se provádí u mladých rostlin, které zakořeňují a pak před květem
- hlavní sezóna kvetení u denivek začíná počátkem července, v poslední době se však stále posouvá směrem k častějšímu kvetení, některé denivky kvetení opakují, v srpnu vytvářejí nové květní stvoly a kvetou pak v závěru měsíce či v průběhu měsíce září
- na jednom stanovišti mohou být denivky i několik let, přesazovat je lze kdykoliv během vegetace, podzimní oddělování trsů je dobré neoddalovat jinak by hrozilo nebezpečí vymrznutí rostliny
- rozdělování trsů je nutné vykonávat opatrně, neboť odnože jsou velice křehké
- na zimu se denivky nijak nesestřihávají, listy i lodyhy tvoří přirozený zimní kryt a na jaře pak drží u kořenů vláhu, suché listy se odstraňují až na jaře

Všechny denivky prvním rokem a počátkem 2. roku po vysazení špatně rostou, jsou slabé, kroutí se jim listy, okraje mohou být zaschlé. To je způsobeno nedostatečně vyvinutým kořenovým systémem. Denivkám trvá poměrně dlouho, než si obnoví kořeny a teprve potom začne sílit její nadzemní část. Proto prvním rokem nejsou ani květy kvalitní a doporučuje se je raději odstranit, aby se rostlina neoslabovala.

Denivka - Hemerocallis

Jednoduchý květ denivky se skládá ze dvou vrstev okvětních lístků:
- 3 kališní lístky - tzv. sepaly
- 3 korunní lístky tzv. petaly

Na obrázku:
- oranžově červené jsou petaly
- oranžové jsou sepaly