Dalo by se říci, že chování některých růží vůbec neodpovídá tomu, že je již začátek listopadu a teploty jsou jaké jsou. Neustále nasazují nová poupata a listy, prostě se snaží růst ať se děje co se děje. Jednou takovou skupinou jsou bengálky, skupina historických růží původem z Číny. Několik málo zástupců bengálek můžete vidět na dnešních fotkách z olomouckého rozária.
Potomci růže čínské, bengálky a čajové růže, s domovinou v Číně, a v Číně dlouhá staletí pěstované a šlechtěné, získali kdysi dávno, snad přibližně před 1000 lety, nejspíše přirozenou mutací, schopnost opakovaného kvetení a téměř nepřetržitého růstu, bez typického zimního spánku, jako známé u růží, třeba z mírného pásma. I díky nim máme dnes moderní růže kvetoucí po celé léto až do mrazů. To je zajisté velmi zajímavé a skrývá to i jisté pěstitelské záludnosti, ale to jsem trochu odbočil.
Mnozí z vás si možná říkají proč se těmhle růžím původem z Číny a i tam pěstovaných, říká bengálky?
Bengálky
Bengálky
Vždyť Bengálsko se rozprostírá na území dnešní Indie a Bangladéše?
Vysvětlení je v jádru jednoduché. Většinu růží z Číny do Evropy dovezli Angličané. A že to nebylo úplně jednoduché. Až zhruba do poloviny 19. století neměli evropané umožněn přístup do vnitrozemí Číny a veškerý obchod probíhal pouze přes kantonský přístav. Většinu rostlin a tedy i růží do té doby objevovali evropané ve velké školce Fa Ti poblíž Kantonu. Ale to jsem zase maličko odbočil. No a Angličané pracně získané růže i ostatní rostliny nejprve převáželi do své botanické zahrady v Kalkatě. A ta leží v tehdejší britské indické kolonii, Bengálsko. Teprve odtud rostliny převáželi do Evropy. No a, když s nimi dorazili do Evropy, tak místní věděli že loď připlula z Bengálska v Indii, růže tedy pro ně byly z Bengálska, a pojmenování bylo na světě - bengálky. Také první odborné pojmenování růže čínské používané v Evropě bylo Rosa indica.
Někdy byly cesty růží do našich zahrádek opravdu hodně zamotané.
